Já osobně jsem jako malá nebyla žádný velký sportovec, spíše naopak. Byla jsem maminčina malá hladová holčička, které bylo královsky podstrojováno ze všech stran. (Vyděsila mě mámina historka o tom, jak mě cpala ovesnou kaší, abych byla pěkně vyživená a buclatá. A přitom to zatajovala před mojí dětskou lékařkou, protože věděla, že ta by jí za to pořádně vynadala).
Ale vraťme se zpět. Jak říkám, nebyla jsem to nejaktivnější dítě, které by se denně honilo za míčem a skákalo přes kaluže.
V pubertě byly mou jedinou sportovní dávkou hodiny tělocviku a sem tam nějaká ta vybika s holkama po škole. Prostě zájmy byly jiné - chození ven s kamarády, surfování na facebooku (který v té době zažíval boom) a další aktivity vzdálené sportu. Neříkám, že jsme se občas nejeli projet na kole, nebo si nezašli zakopat na hřiště. Ale nebylo to sportování, v pravém slova smyslu, v jakém ho znám a praktikuji dnes.
(zdroj: weheartit.com)
K mojí fitness kapitole vedla cesta dlouhá, náhodná a poměrně klikatá. Zásadním faktorem byla skutečnost taková, že si náš rodinný kamarád založil fitness studio jen pár kroků od mého bydliště. Nejprve jsem koketovala s tím, že jsem mu pomáhala na recepci a podobné práce okolo. Nakonec mi strejda nabídl, zda bych nechtěla pořádat soukromé hodiny Zumby pro své kamarádky. V té době to byl velký hit a já sama jsem dlouhodobě navštěvovala takové lekce v jiném fitku. Svolala jsem pár kamarádek na parket a už to frčelo.
Po čase však strejda fitko prodal a já o svou taneční zábavu přišla. Naštěstí, i pro mě, studio převzaly dvě sympatické holky. Ty neváhaly a když se dozvěděly o mých původních aktivitách, kontaktovaly mě a začaly jsme kout plány na další hodiny.
Nejprve jsme obnovily hodiny Zumby, které byly již i pro veřejnost. Následně jsem si udělala i kurz posilování, Pilates a jako poslední Piloxing. Získávala jsem jeden certifikát za druhým a já cítila, že jsem našla to, co mě skutečně naplňuje.
(zdroj: weheartit.com)
Celé své snažení jsem završila tím, že jsem absolvovala dlouhodobý kurz na oficiálního Osobního trenéra. Od té doby jsem plně kvalifikovaná trenérka a u nás ve fitku vedu 4 cvičební hodiny týdně. Miluju ten pohyb, tu energii, lidi se kterými se snažíme ze sebe vydat maximum, i když nám dochází síly.
Ve fitness jsem našla nového přítele. Je mi sympatická vidina krásně vyrýsovaného a pevného těla, které je plně flexibilní a zdravě funkční. Baví mě překonávat své hranice a zjišťovat, jak moc je naše tělo schopno nás podržet v náročné situaci.
,,Strong is new skinny." Se stejnou láskou, možná i trochu větším nadšením, se fitness věnují i kluci. Díky bohu! Ten pohled na svalnatého a udělaného kluka je parádní :) A právě i oni preferují, když holka vypadá sportovně a zdravě. Teď nechci říct, že nejsou muži, kteří mají rádi slečny krev a mléko, naopak. Jen chci poukázat, že málokterý muž v této době, stojí o vychrtlou hladovící a nešťastnou holčinu.
Nyní, v době po maturitě, stojím před dalším rozhodnutím a cestou, kdy bych chtěla pokračovat ve svém vzdělávání a získat další znalosti na vysoké škole - jako výživový poradce.
V dnešní době je kolem fitness obecně velký boom, lidé dbají na to, jak vypadají a co jedí. Ráda bych v budoucnu stála po jejich boku a vedla je tou správnou cestou, ačkoliv sebekriticky uznávám a jsem si vědoma toho, že sama se mám ještě hodně co učit.
To jest můj stručný příběh o mně a fitness. Kdybyste měli jakékoliv otázky, určitě se v komentářích ptejte, příp. mi napište na mail.
A nebojte se, nebudeme o cvičení jen mluvit, ale v dalších článcích i praktikovat. Tak se těšte!
S fitness láskou, Darina :)
Žádné komentáře:
Okomentovat