Wake up, Darina | 1.Máj

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.

 

 

 

Dnešní den pro mě, bohužel, není zrovna čas lásky. Je to spíš taková malá velká katastrofa. Prvním důvodem je to, že když jsem se ráno probudila, uvědomila jsem si, že už ode dneška "nechodím" na střední školu. Včera jsme měli poslední zvonění - den, kdy jsme byli naposledy oficiální třída.

Zvonění se povedlo, program byl fajn a pak jsme byli ještě posedět v hospodě. Potom přišel ten sentiment a uvědomění si, že už se nebudeme vídat každý den a zažívat ty srandy, jako do teď. Je mi to vážně líto, bude se mi stýskat! Přece jen si člověk snadno zvykne a loučení bývá těžké.

Teď nás už čeká jen maturita - takže stres, strach z neúspěchu, hodiny učení, nevyspání, no prostě žádné nadějné vyhlídky na tento měsíc. Plus v červenci další nervování z přijímacích zkoušek na vysokou školu.

V pondělí píšu písemnou práci z anglického jazyka. Bohužel, jak už to u mě bývá, jsem onemocněla. Obávám se, že je zkrátka můj úděl zkolabovat pokaždé, když mě čeká něco veledůležitého. Pár příkladů za vše.

V době, kdy jsem chodila na základku, jsme měli mít taneční vystoupení, na které jsme dlouho trénovali. Den předem jsem omdlela a dostala virózu.

Ráno, v den přijímacích zkoušek na střední školu (gymnázium) jsem začala zvracet. Mimochodem, i tak jsem na přijímačky jela a udělala je. Díky tomu, že jsem se na ně i přes nepřízeň osudu vydala, jsem se dostala na vysněnou školu, na které teď i maturuji.

A zhruba před měsícem a kousek jsem měla absolvovat přijímačky na vysokou školu. Přičemž dva dny předtím jsem dostala zánět spojivek a nemohla jsem ani otevřít oči. Naštěstí mám aspoň ještě jeden termín.

Myslím, že to mluví za vše. V tomto ohledu jsem evidentně smolař. I když mám trochu pocit, že ačkoliv se mi situace vždy takto zkomplikuje, paradoxně mi to posléze přinese štěstí. Tak nevím. Můžu vám však říct, že to nestojí za nic. Sami víte, že když vám  není dobře, tak trávíte den v posteli jen tím, že skuhráte a modlíte se, aby to co nejdříve přestalo. Natož se do toho jakkoliv vzdělávat a soustředit a pak podávat obstojné výkony.

 

Dnes jsem měla potřebu vytvořit takový kecací článek. Také proto, abyste se nedivili, že v květnu nebude tolik příspěvků, jelikož MATURITA. I když pár jich pro vás mám připraveno do zásoby.

Držte mi palce, ať jsem u té "zkoušky života" úspěšná. Stejně tak fandím já všem chudákům čtvrťákům, které tohle stresové období také čeká.

I přes všechny mé nešvary vyběhneme s přítelem před dům, kde nám kvete třešeň, a dáme si tu prvomájovou pusu! :)

 

 

Jak jste strávili 1. Máj vy?